Ahoj!
Ahoj lidi! Jsem ráda, že jste se tu zastavili. Budu ráda, když si tu něco prohlédnete, případně zhodnotíte a napíšete komentář. Mám zde zveřejněných pár povídek, tak doufám, že si je někdo čte... :o) A hlavně doufám, že se vám tu líbí...! Vaše LadyAlisell
3. kapitola - Komplikace
11. květen 2010 | 22.29 |
Takže po hodně dlouhé době sem přidávám předposlední kapitolku povídky Láska na druhý pohled. Doufám, že se vám bude líbit (jo a pro oživení děje doporučuju přečíst od začátku - i já jsem to musela udělat, abych si připomněla, co se tam vlastně stalo :c)
Prosím o komenty a hodnocení. Díky :c)
3. kapitola - Komplikace
Severus Snape seděl skloněný nad svým stolem a nikde nebylo slyšet nic, snad jen škrábání brku po papíře. Každou chvíli se narovnal a zamyslel se nad právě napsanými slovy. Nakonec načmáral úhledný podpis a dopis předal malé školní sovičce, která odlétla k malému oknu do zmijozelské společenské místnosti.
Leanna si právě pročesávala vlasy, když v tom k ní přiběhla Marion s malou sovičkou v ruce a se slovy: ,,Máš dopis, Leann!"
,,Díky." Řekla Leanna překvapeně a převzala si od sovičky dopis psaný už na pohled úhledným písmem. Poté ho začala číst a s každým slovem byla stále rozčilenější. Přečetla si ho několikrát, a když si byla jistá, že v místnosti nikdo není, četla nahlas.
Leanno,
myslím si, že bychom si měli promluvit. A to jak v našem zájmu, tak i v zájmu našeho dítěte. Prosím, dostavte se kolem šesté do mého kabinetu.
S pozdravem, profesor Severus Snape
Co si myslí, že jsem? Nějaká husička, která ho bude následovat, kam bude chtít? To teda ne, Snape.
Já ještě nezapomněla, co jsi mi udělal. Na tu pitomou schůzku půjdu, ale běda, jestli mě budeš přesvědčovat o potratu!
Obratem mu napsala odpověď a sedla si na postel. Měla bych se připravit, pomyslela si.
Úderem šesté sbíhala schody od Nebelvírské věže a byla na sebe naštvaná. Usnula totiž a probudila se docela pozdě, takže teď trochu nestíhala. Celá zadýchaná doběhla ke kabinetu lektvarů, nadechla se a zaklepala.
,,Dále." ozvalo se. ,,Jdete pozdě." To nebyla otázka, ale konstatování její nedochvilnosti.
,,O-omlouvám se, pane profesore." Na chvíli zmlkla, ale brzy se probrala. ,,Chtěl jste se mnou mluvit, pane?"
,,Ano, posaďte se, slečno. K věci. Nechci se tady s vámi hodinu vybavovat, takže doufám, že to vyřešíme co nejrychleji."
,,Souhlasím."
,,Chci, abyste si nechala dítě odebrat."
,,Cože?"
,,Madame Pomfreyová by vše zařídila a my bychom měli klid. Upřímně je mi toho malého líto, ale nedokážu si představit, že bychom my dva měli vychovávat jedno dítě a trávit spolu každý den. Vy ano?"
,,Ne."
,,Výborně!..."
,,Mám pro vás však jednu špatnou zprávu, pane profesore. Já si to dítě nechám, ať chcete nebo ne. Ani jsem neměla v úmyslu ho s vámi vychovávat. Bylo mi jasné, že se ho okamžitě zřeknete, jakmile přijde na svět."
,,Myslíte si, že bych zavrhl vlastní dítě?"
,,Ano. To si myslím." přikývla Leanna.
,,V tom případě už nemáme o čem mluvit. Můžete jít!" pronesl nyní skoro šeptem Severus a Leanna potichu vyšla z místnosti.
Nikdy, nikdy bych nezavrhl vlastní dítě! Nesnáším děti, to je pravda, ale kdyby už bylo moje, tak bych si ho nechal a byl bych jeho otec. Severusovi samotnému ta představa připadala směšná a hloupá, ale potom na něj dolehl špatný pocit a začal se utápět v nejistotě. Naštěstí ho z ní vytrhl Brumbál, který právě přišel jeho krbem. ,,Severusi? Četl jsem tvůj ranní vzkaz. Takže tedy musíš odejít dnes večer?".......
Asi o hodinu později
Severus si právě nasazovat kápi a Brumbál ho při tom pozoroval.
,,Hlavně buď opatrný, Severusi. Nezapomeň, že teď se ti nesmí nic stát, když slečna Writhenová čeká tvoje dítě."
,,Jak dlouho mi to budete připomínat? Od chvíle co jste přišel, jste mi to řekl alespoň třikrát. I když rozhodně pochybuji, že kdybych dnes zemřel, šla by mě Writhenová oplakávat. Ta by spíš slavila!" ušklíbl se sarkasticky Severus.
,,Ale no tak, Severusi, jsem si jistý, že by truchlila. Možná víc, než myslíš. Ale už dost řečí, Pán zla čeká!" Kývl Brumbál na Severuse a ten na sobě provedl Zastírací kouzlo a odešel z místnosti směrem k Prasinkám.
Mezitím se Leanna pilně učila.
Vypisovala si složitá kouzla a dělala si poznámky. Její OVCE obsahovaly předměty na práci s draky a dalšími kouzelnickými tvory jako jsou hipogryfové, akromantule, sfingy, a další...Byl to poměrně složitý obor a bylo potřeba mít OVCE z Péče o kouzelné tvory, Obrany proti černé magii, Kouzelných formulí a Přeměňování. Leanna ale dobrovolně studovala i Bylinkářství a Lektvary, které se v oboru doporučovaly.
Měla toho hodně, ale naštěstí už jí toho moc nezbývalo, protože už se učila dlouho dopředu.
OVCE už byly tady – termín první zkoušky byl zítra v 8:00, ale Leanna byla v klidu. Teď jí na nich sice hodně záleželo, ale mnohem důležitější bylo to malé, co se pomalu začalo rýsovat mezi jejími boky. Vystouplé bříško nebylo skoro vidět, ale když se člověk pořádně podíval...
Půl tucet můžu ve tmavých pláštích se právě přemístilo na odlehlou louku kousek od vesnice. Dva muži v první řadě – jeden s černými a druhý s plavými vlasy – na sebe kývli a vydali se i s celou skupinou poklusem k vesnici.
Severus tyto akce neměl rád. Nesnášel když musel zabíjet nevinné a ještě k tomu nic netušící mudly. Přesto však vrazil do prvního domu a stále dokola opakoval: ,,Avada kedavra, ..."
Jejich akci ale něco zkomplikovalo – někdo musel dát vědět Řádu. Smrtijedi se rozprchli na všechny strany a polovině z nich včetně Luciuse Malfoye se podařilo přemístit zpět na sídlo Malfoyových, ale Severus a dva zbývající se nemohli přes členy Řádu dostat. Po několikaminutovém boji se jim to nakonec podařilo a přemístili se za ostatními, kde je čekalo nepěkné přivítání – Pán zla zuřil, že nesplnili tak jednoduchý úkol a metal kolem sebe Cruciaty. Všichni prchali co nejdál, ale Severus jaksi nemohl. Pán zla chtěl ukojit svůj vztek a rozhodl se, že bude mučit jen Severuse, protože měl celou akci na starost. Kouzlem ho nejprve začarovat, aby se nemohl pohnout a potom, když všichni zmizeli, na něj pečlivě namířil hůlkou a pronesl Kletbu mučení. Severus se zmítal v agonii a když se Pán zla konečně uklidnil, zůstal tam ležet bez vědomí. Voldemort poručil, aby se o něj někdo postaral. Ode dveří se pomalu přiblížil Lucius a přemístil se s ním k bradavické bráně. Tam ho položil tak, aby nebyl k přehlédnutí, vyslal Patrona se zprávou a zmizel. Za chvíli sbíhal po cestě Brumbál a za ním madame Pomfreyová a společně odnesli Severuse na ošetřovnu.
Druhý den
Leanna a ostatní holky z pokoje vstávaly brzy. Leanna začínala být nervózní, ale přece jen si docela věřila. Věděla, že se učila hodně a že má šanci to zvládnout.
Přesto se nechala od Marion přezkoušet z několika předmětů a potom šly společně na snídani. Ve Velké síni bylo zvláštní napjaté ticho. Nikdo ze 7. ročníku moc nemluvil a nikdo toho moc nesnědl. Potom se všichni odebrali do Vstupní síně, odkud si je volali podle jmen. Všechno to bylo jako déja vu. Byl to ten samý obraz jako v 5. ročníku. Nejprve dlouho čekala a potom si ji zavolali na praktickou zkoušku. Hodinu poté byla písemná zkouška. Bylo to stejné, akorát tentokrát byly zkoušky prohozené. Zkoušení bylo dlouhé a stresující. Leanna dobře věděla, že stres pro miminko není dobrý, a tak se snažila být co nejvíc v klidu.
Na konci týdne si mohli všichni konečně oddychnout. Zkoušky byly za nimi a teď je čekaly jen dny volna.
V sobotu šla na domluvenou prohlídku k madame Pomfreyové. Dříve se na těch prohlídkách styděla a byla nervózní, ale teď už věděla, že je to zbytečné, protože Poppy na ni byla velmi milá. Uklidnila Leannu, že je všechno v nejlepším pořádku, ale Leanně se to nějak nezdálo, protože madame Pomfreyová byla vždycky taková ve všem si jistá a tak, ale dnes se chovala roztěkaně a vypadalo to, jako kdyby si ze všeho nejvíc přála, aby Leanna z ošetřovny odešla co nejdřív.
Proto se Leanna zastavila a pořádně se po ošetřovně rozhlédla. Teprve potom uviděla lůžko se zataženými závěsy. To jí bylo podezřelé, protože věděla, že zde se závěsy nikdy kolem nikoho nezatahují. Vzpomněla si však, že kdysi jí někdo říkal, že na ošetřovně mají zatažené závěsy pouze kolem pacientů s velmi vážnými případy. To ji vyděsilo.
,,Kdo tam leží?" zeptala se a kývla směrem k zataženému lůžku.
,,Ále...jeden student. Nějak ošklivě se popálil, když Hagridovi pomáhal se škvorejšema..."
,,Aha...hmmm............Počkat! Hagrid měl škvorejše naposledy před dvěma lety, když jsem byla v 5. ročníku. Takže...kdo tam leží? Proč jste tak nervózní a proč mi Brumbál říkal, abych sem nechodila? Takže.....Ptám se naposledy...Co se to tady děje?"
,,Proč jste mě neposlechla, slečno?" ozval se jim za zády příjemný stařecký hlas zbarvený špetkou starosti.
,,Byla jsem přece domluvená s Madame – měla jsem prohlídku. Profesore, proč bych sem neměla chodit? Je to kvůli tomu pacientovi támhle?"
,,Ano, slečno. Nechtěli jsme, abyste se rozrušovala, ale teď vidím, že by možná bývalo bylo lepší, kdybychom Vám to řekli. Nemám pravdu?" Téměř neznatelně kývla.
,,Takže – před 5 dny jsme našli Severuse ležet před bránou do hradu. Někdo ho sem donesl a poslal nám patrona. Nevíme, kdo to byl, ale každopádně zachránil Severusovi život. Severus má četná zranění po celém těle, jsou to pravděpodobně následky velmi silného Cruciatu. Jsem přesvědčen, že ho na něj opakovaně vyslal sám Voldemort, ke kterému byl zavolán toho dne, co jste spolu vedli vaší poslední rozmluvu." Mezitím, co mluvil, pozorně sledoval Leanninu reakci. Té se v obličeji vystřídala slušná škála barev od bílé až po sytě růžovou. Poslední barva byla načervenalá, to byl vztek.
,,Proč někam chodil, když se mnou čeká dítě?"
,,Musel na tu schůzku jít, kdyby tam nešel, Voldemort by začal mít pochybnosti a....."
,,Já kašlu na Voldemorta. PROČ jste ho nezadržel? Je mi jasné, že se chtěl zbavit povinností živit naše dítě – koneckonců co jiného bych taky od něj mohla čekat, ale Vy ho v tom ještě podporujete!" téměř křičela jako smyslů zbavená.
,,Já ho v tom nepodporuji, slečno, ale na rozdíl od Vás si uvědomuji, co by se mohlo stát, kdyby Severus na tu schůzku nepřišel."
,,Jó? A co by se podle Vás mohlo stát? Co se na té schůzce řešilo tak radikálního, že by nemohl jednou chybět?"
,,Tak to opravdu nevím, ale pokud tady nepřestanete křičet, tak se to už nikdy nedozvíme!" Vpadla jim do řeči madame Pomfreyová, které si předtím vůbec nevšímali. Ta teď běžela k Severusovu lůžku, roztáhla jeho závěsy a začala ho ošetřovat, protože jeho stav se začal velice zhoršovat. Leanna se rychle podívala na obraz, který byl pověšený v kanceláři ošetřovatelky. Na něm byl zobrazen výčet pacientů, jejich stav a hodnocení jejich celkového stavu. Vedle Severusova jména zářil krvavě rudý nápis Smrtelné nebezpečí.
,,Panebože!" vykřikla Leanna a běžela k jeho lůžku. Brumbál ji se znepokojeným výrazem následoval.
Komentáře
| RE: 3. kapitola - Komplikace | wouaf | 14. 05. 2010 - 08:10 |