Slzy...
Celý večer přemýšlím o slzách, o pláči, o citech...
Teď jsem viděla jeden z mých nejoblíbenějších dílů Kaleido star - Úžasný návrat. Je o tom, jak Sora s Leilou předvedou Legendární akrobatické číslo. Na to není nic moc dojemného, ale úplně na konci dílu Leila Soře řekne, že už v Kaleido stage nikdy vystupovat nebude (kvůli poraněnému ramenu). Sora odbíhá, poté se opře o stěnu, pláče a křičí. Tenhle díl už jsem viděla nejmíň 4x a stejně mi na konci vždycky tečou slzy...
Ale dál... nevím jak vy, ale když na mě někdo křičí, tak je zázrak když dokážu své slzy zadržet...nebo slzy ponížení..., ale ty naštěstí nejsou u lidí tak časté...občas se u mě vyskytují i slzy vzteku - nejčastěji po tom, když jsem na někoho hnusná, drzá, atp...a to jsem hlavně na rodinu...
Mezi veselejší slzy patří například slzy smíchu. Taky už jsem je několikrát zažila, hlavně za poslední 2 roky...na základce jsem si jich opravdu moc neužila, ale tam taky nebylo tolik slz....
Za poslední dva roky jsem toho opravdu hodně probrečela, nejvíce vloni v září a říjnu, letos jen v září...teď už jsem celkem v pohodě. Jen mám občas takový stavy...veselá, hned nato naštvaná, pláča potom stud...
