Ladyalisell | 1.kapitola - Nenávist, matka činů

,, Holky vstávat! Snídaně je na stole!" volal nějaký vysoký dívčí hlas. ,, Ne, dělám si srandu, ale vážně byste měly vstávat, protože po snídani máme Dějiny a hned potom dvouhodinovku lektvarů! Mimochodem, Leanno, co dneska hodláš provést?"

,, Proč bych měla něco provádět? Dneska jsem totálně mrtvá...ani nevím proč...hmm...že by to bylo tím novým budíkem?" zněla naprosto nevinně vyhlížející Leannina odpověď, která se mísila ironií. Spolužačka Marion se zasmála a sama vyběhla z dívčí ložnice.

,, Můžu tu holku zejtra ráno hodit z okna? Jestli mě takhle ještě někdy probudí, vážně se neznám!" vyhrožovala další spolubydlící z postele.

,, No jo holky, ale má pravdu. I když dnešek bych si docela odpustila. Ale jsou tady lidi, kteří ne, viď Leann!" ozvala se poslední obyvatelka pokoje.

,, Hej, říkala jsem ti, abys mi tak neříkala a navíc...taky bych se dneška docela zbavila..."

,, Jo, jo, jo to určitě a v hlavě už ti šrotuje co udělat, abys ho zase vyvedla z míry!" smály se holky Leanninu zastřenému pohledu, upřenému kamsi do neznáma.

   Ale ony měly pravdu. Leanna skutečně přemýšlela, čím by ho naštvala. Nesmělo to být nic urážlivého ani hnusného. Jenom takové malé popíchnutí. Jenomže to bylo hrozně náročné, vymyslet něco takového. Leanně bylo jasné, že jí body strhávat nebude – bral by je přece své vlastní koleji. Věděla také, že jí nedá školní trest, protože s ní nechce být déle než na ty ,, dvě zatracené hodiny", jak je občas nazýval.

   Konečně na něco přišla. Dneska to nebylo nic extra, ale ona holky varovala, že není ve formě. Už se těšila, až bude po Dějinách a ona si bude moct užívat. Vlastně ani nevěděla, proč to dělá, ale už od první chvíle, kdy se potkali, se nenávidí. Severus Snape, ředitel jejich koleje, nikdy nedával své city příliš najevo, ale ona věděla, že k sobě chovají vzájemné antipatie.

   ,, Sednout!" zazněl zlověstně tichý hlas a všichni se v naprosté mlčenlivosti odebrali ke svým lavicím. ,, Dnes budete připravovat Rujovníkový lektvar. Ten se používá k vyléčení některých zranění. Pokud by se vám někdy něco stalo, lze použít i odvar z třemdavy, ale Rujovník oproti třemdavě není chráněná bylina. Pokyny jsou na tabuli. Máte na to půl druhé hodiny. Pusťte se do práce!"

   ,, Už uběhla skoro celá hodina a ty pořád nic! Co je?" zašeptala Marion Leanně.

,, Nechci, aby to někdo slyšel. Vážně na to dneska nemám nervy! Řeknu ti to ve společenské místnosti."

,, Dámy, myslíte si, že máte čas se bavit? Writhenová! Colerová! Ukažte mi své dnešní práce!" Pomalu k nim přišel. Plášť vlál za ním. Leanna ho teď sice neviděla, ale uměla si ho dost dobře představit. Vlastně jako netopýr, pomyslela si a usmála se nad tou představou.

,, Je tady snad něco k smíchu, slečno Writhenová? Možná to, že vaší práci hodnotím jako H. Taková smůla! Nevím, nevím jak uděláte ty OVCE..." ušklíbl se.

,, To není fér! Máme ještě skoro 20 minut, proč to nemůžu dodělat jako ostatní?"

,, Protože jste se bavila se spolužačkou, která mimochodem získává hodnocení M, a to já beru jako znamení, že máte hotovou práci."

,, Ale...ale..." koktala.

,, Ticho!" zasyčel.

Na konci hodiny si Leanna balila jen velice pomalu. Za tu dnešní ostudu se mu chtěla pomstít.

,, Dělejte Writhenová nebo snad chcete mou pomoc?" ironicky se ušklíbl.

,, Ne, děkuji! Myslím, že Vy byste se měl zaměstnat něčím důležitějším než jsem já. Například umytím Vaší hlavy, protože na mastnotě z Vašich vlasů bych si mohla osmažit řízek!" sama zalapala po dechu a chtěla vyběhnout z učebny, když ji Snape chytil za ruku a přitáhl si ji blíž. Chtěla se mu vykroutit, ale držel ji pevně.

,, Být vámi, slečno, dával bych si na mě pozor! Nebo by se mohlo stát, že se stane něco špatného. Třeba, že budete mít tak hrozné známky, že vás na OVCE prostě nepustí nebo i hůř..." zlověstně šeptal. V tu chvíli se ho vážně bála a jakmile ji pustil, utíkala pryč do zmyjozelské společenské místnosti, kde to hned vyklopila Marion.

,, Holka jedna zatracená! Strašně mě štve, ale nemůžu udělat vcelku nic, její táta je zvíře na ministerstvu. Musím vymyslet něco, co ublíží jenom jí! Ale co?..." přemýšlel Severus Snape. ,, Ano!" konečně ho něco napadlo. Bylo to hnusné, ne-li přímo odporné, ale ta holka ho nenávidí a on ji taky ne. Ani nevěděl proč. Pamatoval si jen to, že když ji na své hodině poprvé uviděl, začal ji nemít rád, což potom přerostlo v nenávist. Už tenkrát byla drzá, i když ne jako teď, ale i tak...,, Hlavně to nesmí nikomu říct. No, to už se nějak zařídí..." nedělal to rád, to vůbec ne, ale na nic jiného nepřišel a po tomto činu si ta holka bude dlouho pamatovat, že nemá být drzá!

,, Co? To si mu fakt řekla?"

,, Jo, přímo do očí!" Leanna byla královnou společenské místnosti, nebo přinejmenším té části, která ještě nešla spát. Bylo tam pár jejích kamarádek a nějací mladší, které ani neznala. Leanna se nechtěla chlubit, ale holky tak dlouho naléhaly, až jim všechno vypověděla a teď si obdiv celkem užívala.

,, Ale teď bych dávala bacha!" poznamenala Marion.

,, Proč?" zvedla obočí Leanna.

,, Protože to nenechá jen tak. Určitě přijde na způsob, jak ti ublížit aniž by to vadilo jemu samotnému."

,, Ale neboj! Všechno bude v pořádku, uvidíš!"

,, No, rozhodně bys neměla chodit nikam sama."

,, Nesouhlasím, ale když chceš, budu chodit vždycky jenom s tebou nebo s někým jiným. Už aby tu byl konec roku!" povzdechla si a dělala otrávenou, ale ve skrytu duše se bála. Pořád viděla tu nenávist v jeho očích, tu touhu jí ublížit...!

   Leanna se bála další hodiny lektvarů, nechtěla tam jít a holky ji musely docela dlouho přesvědčovat, aby se nehodila marod, ale šla tam. Na hodině se nedělo nic zvláštního. Snape vůbec nedal najevo jakoukoli známku rozčilení či zlosti. Skoro až naopak – nebyl tolik nesnesitelný a hodina proběhla celkem v klidu. Z toho byla Leanna ještě víc nervózní. Na chodbách se mu vyhýbala a ve Velké síni se raději vůbec nedívala k učitelskému stolu. I když občas tam poočku mrkla, ale on zůstával stále neproniknutelně chladný s kamenným výrazem v obličeji. Takto to bylo po další 2 týdny.

,, Dnes budete připravovat............." Leanna výklad svého profesora poslouchala velice pozorně, nechtěla mu dát jakoukoli záminku vrátit jí její drzost. Když však onen lektvar připravovala, zapomněla na drcené larvy švába. Snape bohužel stál přímo za ní. ,, Umíte číst, slečno Writhenová?"

,, Já... samozřejmě, že ano."

,, No, podle stylu přípravy Vašeho lektvaru bych neřekl." ušklíbl se.

,, Prosím?"

,, Myslím, že jste na něco zapomněla, nemýlím-li se. Přečtěte si druhou řádku..."

,, Já jsem zapomněla na larvy švába..."

,, Ano, samozřejmě. Myslím, že Vám budu muset dát opět H, slečno."

,, H? Ale pane profesore....!"

,, Neodmlouvejte! Máte školní trest. Dnes v devět večer v mém kabinetu! A mimochodem – Evanesco!" a Leannin kotlík byl prázdný.

   Ozvalo se zaklepání a ozval se i onen nepříjemný hlas: ,, Dále!" Vstoupila. Neřekl jí,aby se posadila, jen ji tam nechal stát... Když už to trvalo asi 5 minut, ozvala se: ,,Ehm, pane profesore?"

,, Ano, slečno?" Nevěděla, co na říct. Až pozdě si uvědomila, že to byl záměr, nechat ji tam tak dlouho čekat. Trochu ji to popudilo, ale nadechla se a snažila se se neztrapnit.

,, Myslela jsem, že si tu mám dnes odpykat svůj školní trest, a tak..." větu nedokončila, jen se mu pořád dívala do jeho černých očí. Nebyla tak slabá. Vlastně už odmalička byla drzá a úctu chovala jen k některým lidem. K němu moc ne. Spíš se ho bála. Bála se toho, co jí mohl udělat...

   Pomalu vstal. Chtěl si svou pomstu vychutnat, nechtěl nic uspěchat. Vytáhl hůlku a mávl s ní směrem ke dveřím. Ty se téměř okamžitě zamkly a Leanna na něj vyděšeně pohlédla. On se nenávistně usmál a jediným pohybem hůlky ji odzbrojil. ,, Proč si myslíte, že jsem si Vás sem dnes pozval?"

,, Kvůli doučování nebo nějaký písemný trest?" zkusila to zoufale.

,, Ne a vy to moc dobře víte. Chci se vám konečně pomstít. Pomstít za to všechno, co jste mi řekla, za všechny ty hodiny, při kterých jsem v sobě dusil urážky na Vaši adresu. Ne, že by mě to snad trápilo, to ne. Jen už mě to prostě nebaví. Ale dnes si to všechno vynahradím...!" pomalu se k ní blížil a když už byl u ní, chytl ji za ruce a vtiskl jí drsný polibek. ,, Pusťte mě! vykřikla. Budu křičet! Pomooooooooooc!"  

,, To vám nepomůže! Můžete si křičet, jak chcete, ale k ničemu vám to nebude!" zavlekl ji do své ložnice a zabouchl za nimi dveře...