2.kapitola - Pravda plave na povrch

   ,, Jakou má vůbec cenu žít?" ptala se sama sebe. Po tom, co jí včera udělal...jak jí ublížil...zostudil...nenávidí ho...ale přesto má své osobité kouzlo...,, Ne, ne, ne tohle nejde nenávidím ho a chci mu ublížit, jako on ublížil mně..." šla po bradavických chodbách a přemýšlela. Byla úplně na dně. Nechtěla se vracet ke včerejšku, ale nedokázala v tom své mysli zabránit. Vždy se jí vybavil ten strach, beznaděj, bolest, hrůza...i když to bylo proti její vůli, měla pocit, že by jí dokázal ublížit mnohem víc...když včera bylo po všem, odemkl dveře a ona na nic nečekala, sebrala svou hůlku a vyběhla ven, v posteli si potom umínila, že mu nějak ublíží, a to opravdu hodně. Jenže dnes...dnes měla pocit, že si za to opravdu mohla z velké části sama... a přesto...jakoby to udělal jen proto, že jí chtěl dokázat, že si na něj nebude dovolovat...skutečně jí mohl ublížit mnohem, mnohem víc...

Celé tři týdny se mu vyhýbala. Na hodinách pečlivě pracovala, dělala domácí úkoly, ale hlavně s nikým moc nemluvila. Ani Marion neřekla, co se ten večer stalo, jen, že měla písemný trest a zdálo se, že to Marion uspokojilo. Spolužáci se jí už přestali vyptávat, proč na něj není drzá. Vždycky jim řekla, že nechce dráždit chřestýše bosou nohou a že by se měli řídit jejím příkladem.

   Severus však byl jediný, koho její chování nepřekvapilo. Nebyl pyšný na to, co jí udělal, ale docílil toho, co chtěl. Klid. Pořád ale Leannu sledoval – nechtěl by mít na svědomí, kdyby si něco udělala. Stále častěji chodil na kontroly své koleje, ale Leanna tam byla málokdy. Spíš ji občas viděl, jak utekla do dívčí ložnice, když přišel zkontrolovat své svěřence. Ani se jí nedivil. Rád by si s ní promluvil, ale nějak nenašel příležitost. Po lektvarech si vždycky rychle sbalila a první vyběhla ze třídy a při hodině ji nemohl za nic kárat, leda snad za to, že je moc potichu. Nevěděl, že brzy se mu naskytne neopakovatelná příležitost...

Leanna šla do knihovny. Musela vrátit knížky a chtěla si půjčit ještě jiné o nebezpečných tvorech. Když vše vyřídila, vyšla ven z knihovny a najednou se jí zamotala hlava a udělalo se temno...

,, Co je?"

,, Co se děje? Jůů, kdo to je?"

,, To je Leanna Writhenová ze 7. ročníku. Myslím, že je ze Zmijozelu. Co se jí stalo?"

,, Ustupte! Podívám se na ní!" přišel Snape. Sledoval ji už od rána, předtím mu připadala nějaká bledá. Zvedl jí nohy nahoru a Leanna za chvilku otevřela zastřené oči. ,, Co se děje?" podivila se, když spatřila skupinu lidí kolem sebe.

,, To bych se spíš měl ptát já vás, slečno.

" Ztuhla, když uslyšela jeho hlas. Předtím si ho vůbec nevšimla.

,, Já vůbec nevím, co se stalo. Pamatuju si jenom, jak jsem vyšla před knihovnu, zatmělo se mi před očima a pak už vím jen to, jak jsem se tu probudila."

,, Dobře, myslím, že byste měla jít na ošetřovnu. Doprovodím vás." řekl a chytil ji za loket, ale ona jeho ruku odstrčila.

,, Chodit umím sama, díky!" Snape se na ni zakřenil, ale svou ruku raději zastrčil do kapsy hábitu.

   ,,Dobrý den, profesore! Děkuji, že jste se slečny ujal. Co se vám stalo, slečno...?"

,, Writhenová. No, omdlela jsem a pan profesor mě našel a odvedl sem."

,, Aha, tak dobře. Prohlédnu vás a uvidíme. Profesore Snape, vy už můžete jít. Děkuji." Snape však neodešel úplně. Rozhodl se, že počká na chodbě.

,, Vyšetřila jsem vás a..."

,, A?"

,, No, fyzicky jste na tom dobře, ale je tu malý problém...!"

,, Jaký?"

,, Jste těhotná!"

,, C-cooo? Já? Jjj-jak to? To přece není možné! Já nemůžu být těhotná!"

,, Ale ano, jste! Smím se zeptat, kdo je ten šťast...ehm...chci říct otec dítěte?"

,, Cooože? Chcete snad říct, že slečna Writhenová čeká dítě?" Vřítil se Severus na ošetřovnu.

,, Ano, obávám se, že ano!" přikývla madame Pomfreyová. ,, Myslím, že by bylo lepší, kdybyste se mnou zašla za ředitelem, slečno. Bude potřeba se s ním domluvit. Něco takového už jsme tu dlouho neměli...Tak pojďte!" Severus šel s nimi. Leanna byla ještě pořád v šoku, a tak si ho ani nevšimla.

Po zaklepání na dveře se ozvalo staré známé ,, Dále!" a všichni tři se nahrnuli do místnosti.

,, Ehm...Severusi...Madame Pomfreyová...slečno Writhenová...ehm...přejete si něco?"

,, No, pane profesore, máme tu problém!" začala madame Pomfreyová.

,, Jaký by tu mohl být problém, se kterým byste si nedokázala poradit, madame?"

,, Ona tady slečna je...těhotná!" Brumbál se na vteřinu či dvě zastavil u Severuse a pak se zeptal: ,, To je ale krásná zpráva. To se vyřeší, nebojte se slečno! Mohu se jen zeptat, ještě než se Vás zeptám, kdo je otec, rád bych věděl, co tu dělá Severus. Není on snad...!" To už se Brumbál zděsil, ale nedal na sobě téměř nic znát. ,, Severusi, nechceš mi to vysvětlit?"

,, Moje to dítě není!" rázně zavrtěl hlavou.

,, Ale ano, je! Já s nikým jiným nespala! Jen s Vámi...!" vykřikla.

,, To je nesmysl!"

,, Ne, není! Já jsem naposledy s někým spala na začátku 7.ročníku. Potom až s Vámi. Ne!" rozplakala se a padla na podlahu. ,,Tolik jste mi ublížil a ještě s Vámi čekám dítě! Ne, to prostě není možné!"

,, Madame Pomfreyová, byla byste tak laskavá a nechala nás o samotě? Potom se s vámi domluvím, stejně budeme potřebovat vaši pomoc. Děkuji!" usmál se Brumbál na Madame a ta odešla. ,, A teď, Severusi, mi prosím objasni, jak se stalo, že je slečna Writhenová v jiném stavu."

,, Jak určitě dobře víte, Brumbále, byli jsme u toho oba, takže myslím, že by to měla vysvětlit slečna Writhenová." Řekl nakvašeně Severus, kterému se zrovna dvakrát nechtělo Brumbálovi vysvětlovat, jak ta holka přišla k těhotenství.

,, Ale já to chci slyšet od tebe, Severusi. Tak povídej!" pobídl ho. Leanna se pomalu zvedla z podlahy, posadila se na židli a čekala až Severus začne. Sama byla zvědavá, co všechno řekne!

,,No prostě... začalo to tím, že mě hrozně štvala na hodinách a ............." Severus se snažil něco obejít, ale pokaždé, když chtěl něco vynechat, Leanna si jen tak mimochodem odkašlala a on musel říct celou pravdu.

   Když asi po půl hodině skončil, Brumbál se na něj díval jako opařený. ,, Severusi, jak jsi jen mohl? To jsi nedomyslel následky?" opravdu se rozzlobil. ,, Zasloužil by sis, abych tě vyhodil! Nebo aby ti někdo hrozně ublížil tak, jako jsi ty ublížil slečně Writhenové!" začal rázovat po místnosti a přemýšlel. ,, Dobře Severusi, teď, když už se to nedá změnit mi řekni, co uděláte!"

,, No to je jednoduché! Writhenová půjde na potrat a bude klid!"

,, No to si snad děláte legraci! Myslíte si, že budu dělat, co chcete? No to sotva! Já na žádný potrat nepůjdu! Nenechám si zničit život ani svoje tělo jenom kvůli jednomu nepodařenému večeru!" křičela na něj. Potom se obrátila na profesora Brumbála: ,, Pana profesore, nebyla by nějaká možnost...?

,, Možnost na co?"

,, Alespoň dokončit školu...prosím!"

,, Školu samozřejmě dokončíte. OVCE máte stejně už za 2 a půl měsíce, to není problém. Hlavně se na ně učte, ať je uděláte! Po OVCích tu můžete zůstat a to malé porodit, co vy na to?"

,, No... tak dobře. A kde budeme – já a malé – bydlet?" Severusovi neušlo, že řekla já a malé - jeho zřejmě nepočítala jako rodinu. Když se nad tím zamyslel, vlastně to docela chápal.

,, To vyřešíme, až se to malé narodí! Teď nemá cenu to řešit!" vložil se do hovoru Severus.

,, Ano, Severus má pravdu, to zatím může počkat. Jen se vás chci na něco zeptat slečno. Jste si stoprocentně jistá, že si to dítě chcete nechat, donosit ho, porodit a dál se o něj starat?"

,, Jsem si tím jistá víc než na sto procent, pane profesore a pokud mi profesor Snape nebude ochoten pomoci, tak to zvládnu sama. Děkuji vám, že jste mi pomohl vyřešit ten problém. Jste moc hodný. Opravdu děkuji!"

,, To je v pořádku! Jen mi prosím jednou za týden přijďte sdělit, jak se vám daří. Stavte se u Madame Pomfreyové a domluvte se s ní. Musíte k ní přece chodit na kontroly, ne?" mrkl na ni Brumbál.

   Leanna odešla a Brumbál se otočil k Severusovi. ,,Co jsi to udělal, Severusi? Zničil jsi jí život! Ona tě nenávidí a já se jí ani nedivím! To jsi prostě nenašel jinou možnost než jí znásilnit? Doufám, že sis alespoň užil!" Brumbál se na něj snad nikdy nedíval tak opovržlivě a pohrdavě.

   ,,Brumbále, je mi to moc líto..."

,, Líto? To by mělo, ale to je té dívce a mně úplně jedno!"

   Snape seděl se sklopenou hlavou a černými vyčítavými myšlenkami, po chvíli se Brumbála zeptal: ,, Myslíte, že mám alespoň nějakou naději?"

,, Na co?"

,, Že by mi odpustila."

,, Takže tobě jde o tebe? Ani trošku tě nezajímá, co s ní a malým bude? Jsi tak sobecký, Severusi!"

   Chvíli se na sebe koukali a mlčeli. Nakonec se Brumbál maličko usmál a řekl: ,,Nebo ji snad máš rád?"

,, Já nevím...je hezká..."

,, Krása k lásce nestačí. Nic jiného se ti na ní nelíbí? Zkus něco najít!" pobídl ho Brumbál.

,, Je milá...má krásný úsměv...je chytrá...mazaná...občas sobecká..."

,, Stejně jako ty nebo ne? Promiň, pokračuj!"

,, S nikým nechodí a..."

,, A nosí tvoje dítě...ach ano!"

,, Ano..." Severus opět sklopil hlavu a přemýšlel.

,, Opravdu se ti tak hnusí nebo ji začínáš mít rád?"

,, Najednou...už není tak hrozná..." připustil a Brumbál se potutelně usmál, protože nikdy neviděl Severuse tak otevřeného vůči světu.

,, Tak vidíš. Já si myslím, že když se budeš snažit, možná to malé bude mít celou rodinu..."

,, Ale co když ona nebude chtít?"

,, To už je na tobě, Severusi. Ale až budeš přemýšlet, popřemýšlej o tom i z jejího pohledu a i z pohledu toho dítěte. To je velmi důležité. A teď jdi a vezmi osud konečně do svých rukou!"

 ......................................................................................................................................................................................