Kapitola 1. - Proč?

 Vítr zafoukal, mraky se stáhly k sobě, chystalo se k bouřce. Čtyři postavy v černých pláštích s krvavě rudými mráčky stály nedaleko od brány do Konohy. Ten s černými vlasy, Itachi, promluvil jako první:,, Tak jsme tady. Konečně. Nezapomeňte, že naším hlavním cílem je Naruto Uzumaki, nikdo jiný. Myslím, že už je pomalu čas..."

,, Na výbuch!!!" vykřikl vítězoslavně Deidara.

,, Ne! Žádný výbuch! Pein jasně říkal – žádný výbuch, chci ovládnou vesnici, ne trosku!"

,, No jo pořád. Když vy mi nic nedopřejete..." Deidara sklopil zklamaně hlavu.

,, Tak jdeme!" Itachi vykročil rázným krokem, hned za ním Deidara, Sasori a poslední Kisame.

   Nepozorovaně proklouzli do vesnice. Chtěli Naruta překvapit, ale pak je někdo uviděl a spustil poplach.,, Sakra!" zaklel Sasori. Do cesty se jim postavila Sakura Haruno a Kakashi Hatake. ,, Co tu chcete?"

,, Jdeme si pro Uzumakiho! Vydejte nám ho a nikomu se nic nestane!"

,, Tak to sotva!" vykřikla Sakura.

,, Myslíte si, že nás porazíte? Jste jen dva..." ušklíbl se Deidara.

,, O nás se nebojte! Viďte, mistře Kakashi!"

,, Samozřejmě!"

,, No, být vámi, tak bych si dával pozor..." nehezky se ušklíbl Itachi.

,, Na co?" zamračil se na něj Kakashi.

,, Ono by tady mohlo něco na někoho spadnout...vy jste si totiž nevšimli, že je Kisame pryč. To je součást našeho plánu." A najednou se seběhlo několik věcí najednou – Deidara a Sasori se vrhli na Kakashiho, který nevěděl, co má dělat dřív, protože mu na hlavu padal velký kámen a Itachi zaútočil na Sakuru. Sakura se mu bránila, ale on byl příliš silný a ani Kakashi jí nemohl pomoct, protože byl omráčen. Itachi na ní nechtěl použít genjutsu, a tak použil mnoho kunaiů a potom ji omráčil.

  

 Sakura se probudila. ,, Kde to jsem?", ale nikdo jí neodpovídal. Začala se bát. Třásla se strachy a po tvářích se jí začaly koulet slzy. Ležela na posteli, která se nezdála být moc pohodlná, ale ji spíš děsilo to, že vůbec nic neviděla. Všude byla hrozná tma. Schoulila se do studeného rohu a čekala...

   Za chvíli, teda alespoň se to zdálo být jako chvíle, někdo otevřel dveře. Neviděla, kdo to je, ale znervózněla. Ten dotyčný už chtěl vejít dovnitř, když v tom ho někdo zadržel. ,, Počkej. Udělám to sám." Pokrčil rameny a cestu uvolnil tomu druhému. Dveře se zavřely a v místnosti zavládlo ticho a tma. ,, Už jsi vzhůru?" Sakura mlčela. ,, No tak, já vím, že ano!

,, Tak proč se ptáš?" Nejdříve nevěděla, ale teď už si byla jista, že je to Itachi.

Itachi mlčel.

,, Proč? Proč mě tu držíte?"

,, Jsi náš rukojmí."

,, A co se mnou budete dělat?" Musela se zeptat, i když se bála odpovědi.

,, Teď po tobě chci informace o Konoze. Řekni mi, co chci vědět a třeba tě pustíme.

,, Nic vám neřeknu! Nikdy!"

,, Myslel jsem si to. Ale ještě si to pořádně rozmysli!"

,, Proč?" Itachi už ale odcházel. Po tváři se jí začaly koulet slzy. ,, Prosím! Pusťte mě..." vzlykala. Itachi ji takhle nechtěl vidět. Jako by její slzy na chvíli roztály kousek jeho srdce, ale...,, Ne! Nemám rád nikoho z Konohy! Všichni jsou nepřátelé!" říkal si v duchu. Vyšel ven, práskl dveřmi a Sakuřinu celu opět pohltila tma.

   ,, Co budeme dělat?" zeptal se Deidara

,, Já ji přesvědčím. Nebojte se."

,, Co Konoha? Co se tam stalo?" ozval se Pein. Sasori s Deidarou řekli Peinovi všechno, co se stalo, ale Itachi stále mlčí. Přemýšlí o Sakuře. A o Sasukem.

,, No tak, Itachi, ptali jsme se tě, jestli ji dokážeš přesvědčit, aby nám všechno řekla!?" podíval se na něj zpříma Pein.

,, Jistě!" odpověděl Itachi. ,,Nedělejte si starosti! Zvládnu to!"

,, Uvidíme..." Akatsuki se pomalu rozešla, každý na své místo. Itachi nevěděl, co bude dělat, a tak se rozhodl, že ještě jednou zajde za Sakurou.

   Opět vrzly dveře a místnost na kratičký okamžik zalilo světlo, poté ji zase pohltila tma. ,, Spíš?"

,,Ne."

Ticho...

,, Co zase chceš?" Sakura byla podrážděná a zoufalá. Doufala, že se ji někdo pokusí zachránit, alespoň Kakashi a Naruto. Nebo Sasuke...ne! Ten je pryč a už se nevrátí! Musím si zakázat na něj myslet! Říkala si Sakura a vůbec nebrala na vědomí Itachiho přítomnost. Po chvíli ji Itachi odpověděl na její otázku: ,,Jen jsem se přišel zeptat, jak se máš a jestli se ti tu líbí?"

,, A co čekáš, že ti řeknu? Že řeknu, že je to tu jak v 5 hvězdičkovém hotelu? Že se mi tu líbí? Ne Itachi, nelíbí se mi tu a chci pryč. Celou dobu si kladu otázku: Proč? Proč já?"

,, Na to ti bohužel neumím odpovědět, Sakuro. Vím jen, že pro nás máš cenné informace."

,, Můžu se tě na něco zeptat, Itachi?"

,, Ano."

,, Je tu někdy světlo?"

,, Ano, ve dne sem svítí malý proužek světla. Stačí?"

,, Ano."

   Itachi v sobě vedl vnitřní boj. Sakura se mu začínala líbit, ale věděl, že to nejde. A navíc, ona ho nenávidí. Ale kdyby jí to dal jako rozkaz...ne to nejde. Kdyby se jeho sen náhodou vyplnil, rozhodně by chtěl, aby to Sakura chtěla sama. Aby to bylo dobrovolné...bylo by to krásné...,,Ach!" vytrhl se ze svých myšlenek a pomalu k ní přešel. Sedl si na její postel a podíval se jí do očí. (v cele bylo trošku vidět) Sakura jeho pohled opětovala. Itachi se k ní pomalu naklonil a zlehka ji políbil na rty. Sakura chtěla ucuknout, ale jakoby se jí nechtělo. Rychle však odvrátila hlavu a zavřela oči. ,,To nejde...Jsme nepřátelé a navíc...Sasuke..." Jakmile se zmínila o Sasukem, Itachi se změnil. Rychle se zvedl a vrhl po ní naštvaným pohledem. Nenáviděl ho. Nenáviděl ho z celého srdce! Chtěl odejít, ale...

,, Ne! Itachi promiň. Nechtěla jsem se o něm zmínit. Jen mi to...vyklouzlo! Prosím...Itachi...nenechávej mě tu samotnou!" Po tváři se jí opět řinuly slzy. Nechtěla tam být sama. Bála se. Chtěla vědět, že je tam někdo s ní.

   Nechtěl ji tam nechat samotnou. ,,Dobře. Už ale žádné řeči o ...o něm, ano?"

,, Slibuju! Děkuju ti, Itachi."

   Itachi si k ní sednul. Po chvíli ji začal hladit a opět se přibližoval k jejím ústům. Tentokrát to čekala a včas uhnula. Itachi to pochopil, zvednul se a tiše pronesl: ,, Chápu. Dám ti čas..." a odešel. Sakura opět zůstala sama.

   Sakura se ponořila do svých myšlenek. Milovala Sasukeho, ale Itachi se jí také začínal líbit. Koneckonců, Sasukeho už víc než 2 roky neviděla, ale Itachi byl tady a teď. V přítomnosti...ano, dá mu šanci. ,,A uvidím, co potom." Pomyslela si.

  

Druhý den Itachi opět přišel. Neusmál se na Sakuru, ale nebyl zlý. Donesl jí snídani a opět se jí ptal na Konohu. Řekla mu, že mu opravdu nic nepoví.

,, Můžu tě ujistit, že když nic neřekneš mně, tak Peinovi určitě ano..."

,, Ne!"

,, Hmm..."

   I když bylo v cele větší světlo než včera večer, vypadalo to tam, jako těsně před nocí. Docela tma a tmavé kouty. Itachi opět odešel, Deidara ho volal.

  

Sakura v to ani nedoufala, ale Itachi večer zase přišel. Dal jí večeři, ale ona nejedla. Chtěl něco namítnout, ale překryla jeho ústa svou dlaní a podívala se na něho očima, ve kterých zářily jiskřičky. Poté ho políbila a do ucha mu zašeptala: ,,Chci tě, Itachi!" a teď poprvé, když se na něho dívala, viděla pravého Itachiho, ne Sasukeho obraz...