Ladyalisell | O červeném víně

Sklenka červeného po mé pravici mi dodává inspiraci. Inspiraci k psaní... a to k psaní čehokoliv. Ještě jsem se nerozhodla, jestli k dokončení Lásky na druhý pohled, nebo k dokončení zápisů z deníku. Holt, když zameškáte celý půlrok, tak i stručná sumarizace nějakou tu hodinku potrvá. Schválně, přiznejte se, kdo si (společně se mnou) ještě píše deník? Neočekávám, že se každý přizná... ale já jsem na to hrdá :c) v některých ohledech mám pamět děravou jako cedník, ale nechci poztrácet všechny (ne)důležité vzpomínky... chci si je - alespoň na stránkách deníků - uchovat. Ano, deníků, zatím disponuji dvěma, ale na svou kamarádku zatím nemám, ta už jich popsala minimálně 5. A to je o rok mladší než já!

Minimálně se nemůžu dočkat, až se v uchovávání svých vzpomínek dostanu k této středě. Nevěřili byste, co jsem (promiň, Wouaf, - oprava: co JSME) zažily. Teda asi věřili, ale pro mě (nás?) to byl jeden z nejkrásnějších večerů, který jsem kdy s přáteli zažila. Oslavit naše nejdůležitější (prozatím) narozeniny v klubu se nejprve nezdál jako nejlepší nápad, ale přepočítaly jsme se. Byl to skvělý nápad! Člověku prostě udělá radost, když tam všichni přijdou za tím účelem (kromě možnosti zpít se do němoty samozřejmě), aby vám popřáli, případně dali kytičku a pozvali vás na panáka. I balvan v lese by to dojalo, no ne?

No a tak tu teď sedím, koukám na tu poloplnou-poloprázdnou sklenku červeného a znovu přemýšlím o životě. A vy se ke mně buď připojte, anebo radši jděte sledovat Harryho jak zápasí o život. Obě činnosti vám jistě do budoucího života něco přinesou ;c)

vaše LadyA.