,, Jakou má vůbec cenu žít?" ptala se sama sebe. Po tom, co jí včera udělal...jak jí ublížil...zostudil...nenávidí ho...ale přesto má své osobité kouzlo...,, Ne, ne, ne tohle nejde nenávidím ho a chci mu ublížit, jako on ublížil mně..." šla po bradavických chodbách a přemýšlela. Byla úplně na dně. Nechtěla se vracet ke včerejšku, ale nedokázala v tom své mysli zabránit. Vždy se jí vybavil ten strach, beznaděj, bolest, hrůza...i když to bylo proti její vůli, měla pocit, že by jí dokázal ublížit mnohem víc...když včera bylo po všem, odemkl dveře a ona na nic nečekala, sebrala svou hůlku a vyběhla ven, v posteli si potom umínila, že mu nějak ublíží, a to opravdu hodně. Jenže dnes...dnes měla pocit, že si za to opravdu mohla z velké části sama... a přesto...jakoby to udělal jen proto, že jí chtěl dokázat, že si na něj nebude dovolovat...skutečně jí mohl ublížit mnohem, mnohem víc...