Ladyalisell | LadyAlisell píše

 Vítr zafoukal, mraky se stáhly k sobě, chystalo se k bouřce. Čtyři postavy v černých pláštích s krvavě rudými mráčky stály nedaleko od brány do Konohy. Ten s černými vlasy, Itachi, promluvil jako první:,, Tak jsme tady. Konečně. Nezapomeňte, že naším hlavním cílem je Naruto Uzumaki, nikdo jiný. Myslím, že už je pomalu čas..."

,, Na výbuch!!!" vykřikl vítězoslavně Deidara.

,, Ne! Žádný výbuch! Pein jasně říkal – žádný výbuch, chci ovládnou vesnici, ne trosku!"

,, No jo pořád. Když vy mi nic nedopřejete..." Deidara sklopil zklamaně hlavu.

,, Tak jdeme!" Itachi vykročil rázným krokem, hned za ním Deidara, Sasori a poslední Kisame.

   Nepozorovaně proklouzli do vesnice. Chtěli Naruta překvapit, ale pak je někdo uviděl a spustil poplach.,, Sakra!" zaklel Sasori. Do cesty se jim postavila Sakura Haruno a Kakashi Hatake. ,, Co tu chcete?"

   ,, Jakou má vůbec cenu žít?" ptala se sama sebe. Po tom, co jí včera udělal...jak jí ublížil...zostudil...nenávidí ho...ale přesto má své osobité kouzlo...,, Ne, ne, ne tohle nejde nenávidím ho a chci mu ublížit, jako on ublížil mně..." šla po bradavických chodbách a přemýšlela. Byla úplně na dně. Nechtěla se vracet ke včerejšku, ale nedokázala v tom své mysli zabránit. Vždy se jí vybavil ten strach, beznaděj, bolest, hrůza...i když to bylo proti její vůli, měla pocit, že by jí dokázal ublížit mnohem víc...když včera bylo po všem, odemkl dveře a ona na nic nečekala, sebrala svou hůlku a vyběhla ven, v posteli si potom umínila, že mu nějak ublíží, a to opravdu hodně. Jenže dnes...dnes měla pocit, že si za to opravdu mohla z velké části sama... a přesto...jakoby to udělal jen proto, že jí chtěl dokázat, že si na něj nebude dovolovat...skutečně jí mohl ublížit mnohem, mnohem víc...