Sklenka červeného po mé pravici mi dodává inspiraci. Inspiraci k psaní... a to k psaní čehokoliv. Ještě jsem se nerozhodla, jestli k dokončení Lásky na druhý pohled, nebo k dokončení zápisů z deníku. Holt, když zameškáte celý půlrok, tak i stručná sumarizace nějakou tu hodinku potrvá. Schválně, přiznejte se, kdo si (společně se mnou) ještě píše deník? Neočekávám, že se každý přizná... ale já jsem na to hrdá :c) v některých ohledech mám pamět děravou jako cedník, ale nechci poztrácet všechny (ne)důležité vzpomínky... chci si je - alespoň na stránkách deníků - uchovat. Ano, deníků, zatím disponuji dvěma, ale na svou kamarádku zatím nemám, ta už jich popsala minimálně 5. A to je o rok mladší než já!

Mám pocit, že už jsem pochopila, co přesně tou větou "co já ve tvém věku protančila na plesech střevíců!" (viz pohádky) autoři mysleli. Popravdě, mám teď stejný pocit :c) Svoje botičky mám sice jenom jedny, teda vlastně dvoje. První byly lodičky a když jsem s nimi skončila první taneční a do druhých na další rok jsem si šla koupit opravdové taneční boty, paní v obchodě málem vypadly oči z důlků, když jsem jí prozradila, že jsem v nich odtančila celý rok základek. Nejspíš nečekala, že je toho někdo schopný... anebo že by mohly tak dlouho vydržet :D

Tak tak poslouchám piano version Numb a přemýšlím o životě.. asi jako každý v mém věku přemýšlím o přítomnosti, minulosti i o budoucnosti. Někteří se jí bojí, jiní ji s napětím očekávají. Já jí prozatím nechávám volný prostor ukázat mi, co může nabídnout. Potřebné kroky, které mě navedly správným směrem jsem už provedla a nyní mi  nezbývá nic jiného než se smířit s tím, že nevím, co mě čeká... ale tak to má být.

Po velmi velmi a ještě jednou velmi dlouhé době přidávám 4. a zároveň (před epilogem) poslední kapitolu povídky Láska na druhý pohled. Pokud jsou tu ještě nějací čtenáři, kteří mají zájem si kapitolku přečíst, doporučuju připomenout si děj předchozích kapitol, jelikož chápu, že od jejich zveřejnění uběhlo mraky času. Hezké čtení ;c)

Varování: Prosím berte ohled na to, že předchozí kapitoly byly napsány v roce 2009-2010.

Zdravím :c)

říkala jsem si, že už jsem se tady delší dobu neukázala. Je jednoduché vysvětlit proč - svoje pocity jsem místo blogu zapisovala do deníku. Přišlo mi to ... intimnější, vhodnější a prostě jen příjemnější. A dneska jsem si řekla, že by stálo za to sem něco napsat, tak teď zaznamenávám svoje myšlenky.

Zdravím :c)

Je mi trochu trapně při pomyšlení, že od vydání posledního článku už uběhlo tolik času. Jenomže ten čas byl, myslím, že pro všechny, dost vyčerpávající. Nebo alespoň pro mě byl... :c) Na druhou stranu je docela pozitivní, že už máme dva měsíce za sebou a vlastně dva měsíce před sebou do Vánoc. To je docela povzbuzující :c)

Název inspirovaný písní od Green Day, jen s menší změnou. . . Připomíná nám, že nastal konec prázdnin a nás do zad opět tlačí nepříjemná povinnost, v mém případě návrat do školní lavice. . .

Nová povídka, prakticky a doslova ze života. Omezení není žádné, snad jen občasná romantika :c) Myslím, že obsah pochopíte. Doufám, že se bude líbit a prosím o komentíky a hodnocení :c)

Zdravím vážení a milí,

šup šem šup tam, nastala půlka prázdnin - jedna, jistě krásná, část za námi a druhá teprve s očekáváním před námi. . . Co se ale v Ladyině životě událo? Poslouchejte. . .

Sate mina,

zase jsem tu. Nebyla jsem tu dost dlouho na to, aby zase poklesla návštěvnost. . . no co - doufám, že teď už bude zase trochu vyšší :c) za poslední měsíc se toho stalo poměrně dost, takže si budu muset nějak uspořádat myšlenky. . . Jdeme na to!